Kniha Kouzelná čtvrthodinka boří mýtus, že na to, abychom stihli důležité věci, potřebujeme víc času. Nepotřebujeme nic, všechno už máme. Stačí, když si každý den najdeme patnáct minut, a postupně pochopíme, že při správném přístupu je na všechno podstatné v životě času dost.
Ukázka z knihy Kouzelná čtvrthodinka
Budeme šťastní, teprve až…
„Štěstí vynahradí výškou to, co chybí v délce.“
Robert Frost
Jak si vlastně vytvořit život, který budeme mít rádi? Určitě nemá smysl snažit se být perfektní. Vždycky budeme mít světlé i stinné stránky. Nevytvoříme ho ani tak, že se budeme nutit do pozitivních emocí, abychom se „cítili šťastní“. Nikdy se úplně nevyhneme zklamání, prohře a zlomenému srdci, a moc nám s tím nepomůže ani dětský film V hlavě, který tvrdí, že každá emoce má své právoplatné místo. Novinář zabývající se sociálními vědami Hugh Mackay říká:
Názor, že všechno v životě děláme proto, abychom byli šťastní, se mi zdá velmi nebezpečný. Na Západě jsme kvůli této teorii onemocněli – trpíme strachem ze smutku. Měli bychom usilovat o celistvost a k té smutek patří stejně jako zklamání, frustrace nebo selhání. Díky všem těmto projevům jsme tím, kým jsme. Pocity štěstí a vítězství a naplnění zažíváme rovněž, ale jsou to jen chvilkové stavy a mnoho nás nenaučí.
Chceme-li žít naplněný a spokojený život, v němž bychom se cítili jako doma, musíme přijmout celou škálu nejrůzněj-ších emocí. Nemusíme se jen cítit šťastní – jsou jiné způsoby, jak zjistit, jestli žijeme dobře.
Celistvost, správné tempo a růst
Ilustrátorka Cathy Thorneová nakreslila komiksový obrázek, kde má žena nad hlavou bubliny s textem: „Miluju rutinu.“ – „Dokud se nezačnu nudit.“ – „Pak potřebuju vzrušení.“ – „Dokud ho nemám plné zuby.“ – „Pak miluju rutinu.“ Když máme život plný vzrušení, vášně a různorodosti, oživuje nás to a povzbuzuje. Když je však adrenalinu přespříliš a přidají se těžkosti, cítíme se spíš jako Sandra Bullock ve filmu Nebezpečná rychlost. Přetížení. Podle spisovatele Toma Senningera se většinou nacházíme v těchto třech stavech:
- Komfortní zóna. Ta je pro nás bezpečným přístavem, cítíme stabilitu, jistotu a nemusíme čelit žádným výzvám (po čase trochu otupíme a začneme se nudit). Jako bychom se váleli na gauči v měkkých polštářích, obklopeni čokoládovými pamlsky a nejlepšími kamarády. Nádhera! Za chvíli nám však takové pohodlí začne „lézt na mozek“.
- Zóna učení. Jsme aktivní, zpracováváme nové podněty, jsme otevření výzvám, svěží a plní energie. Věci nás stimulují, ale nepřetěžují. Vítáme novinky, které nás rozvíjejí.
- Zóna paniky. Jsme ve stresu, podráždění, frustrovaní, přemáhá nás strach a úzkost, máme všeho dost a jsme vyčerpaní. Takovým stavům se nevyhneme, zvlášť pokud čelíme negativním okolnostem, naložili jsme si toho na bedra příliš nebo jsme se vydali do nejistého terénu a nemáme pevnou půdu pod nohama. Chvíli to vydržet lze. Období zvýšeného tlaku a stresu jsou normální a tělo si s nimi dokáže poradit.
Jak tedy poznat, jestli je náš život skutečně smysluplný? Tady je pár tipů.
- Necháváte si dost prostoru pro tvořivé myšlení.
- Věci, jimž se věnujete, vám dělají radost.
- Cítíte se motivovaní a máte inspiraci.
- Vedete pestrý život a baví vás.
- Některé aktivity považujete za obzvlášť naplňující.
- Spíte dost, snadno usínáte a přes noc se nebudíte.
- Cvičíte a snažíte se zdravě jíst.
- Občas si užijete volný čas s rodinou, přáteli nebo o samotě.
- Umíte bez problémů říkat ne.
- Než přijmete nějaký úkol nebo práci, přemýšlíte o tom.
- Pokud se pustíte do nové aktivity, něco starého ze seznamu vypustíte.
- Umíte odpočívat.
- Nemáte pocit viny ani vás netíží přehnané závazky.
- Váš život má přiměřený rytmus a není stereotypní.
- Užíváte si výzvy a vzrušení, ale podněty vás nezahlcují ani nevyčerpávají.
- Jste přesvědčeni o tom, že máte na výběr z mnoha možností.
- Většinou svůj život sami řídíte, určujete rychlost i směr.
- Vybíráte si dovolenou a o víkendech si dopřáváte pravidelný oddech.
- Pokud váš oblíbený spisovatel vydá novou knihu nebo hudebník nové album, nedělá vám potíže najít si čas a vychutnat si je.
- Máte ve věcech pořádek a nemusíte neustále něco hledat.
- Často se smějete.
- Vedete dlouhé, uvolněné a obsažné rozhovory s lidmi, které máte rádi.
- Večer před spaním máte dobrý pocit z plodného dne a těšíte se na zítřek.
Nemalujme si to růžově. Jsou chvíle, kdy nás zaskočí nečekané komplikace a my se zoufale snažíme je zvládnout. Někdy se trápíme dlouho, protože nám stres zamlží mozek a cíl se nám ztratí z dohledu. Nicméně pokud se budeme snažit – tak často a tak intenzivně, jak to jen jde – žít podle výše uvedeného seznamu, za čas pocítíme změnu. Není to o tom, postavit se na vysoký piedestal, ze kterého snadno spadneme; jde o průběžnou a pozvolnou proměnu osobnosti a životního stylu. My dvě se to učíme pořád – s věkem a zkušenostmi se nám to snad daří lépe. Zkušenosti získáváme buď na základě situací, do nichž jsme se dostaly záměrně, nebo jsme nuceny překonávat okolnosti, se kterými jsme nepočítaly ani si je dobrovolně nevybraly. Naším cílem je žít spokojený život v přijatelném tempu, v němž bychom se cítily samy sebou. Byly doby, kdy se nám o takovém životě ani nesnilo.
Jak si můžu myslet, že zrovna tohle zvládnu?
„Sílu, sebevědomí a odvahu získáte zkušenostmi, které vás přimějí zastavit se a pohlédnout strachu přímo do očí. Musíte udělat přesně to, o čem si myslíte, že to nezvládnete.„
Eleanor Rooseveltová
Nebylo to tak, že bychom se jednoho rána probudily s jistotou, že jednoduše nastudujeme vše potřebné a napíšeme knihu. Naopak – kdysi jsme si vůbec neuměly přestavit, že by k takové situaci mohlo dojít.
Jistota se buduje postupně. První dítě své rodiče vždycky postaví do role, která je pro ně nová. Této výzvě se bránit nebudou, ačkoli si nejsou jistí, jak na to, zatímco jiné životní kroky a role jim budou připadat skličující a namáhavé bez ohledu na to, kolik zkušeností už nasbírali. Bude se jim zdát, že všichni ostatní jsou daleko před nimi… Na některých věcech dlouhodobě pracujeme a máme je pod kontrolou, ale za rohem je vždycky nějaké překvapení. Je to vzrušující, děsivé, matoucí! Někdy máme ohromnou chuť posunovat se kupředu a naplňovat náročné výzvy, jindy se nám do ničeho nechce, odmítáme riskovat a toužíme po pohodlném spočinutí v bezpečném a tichém přístavu.
Je dobré uvědomit si, čím jsme v minulosti prošli, protože to ovlivňuje naše současné rozhodování. Ať si to přiznáme, nebo ne, vybudovali jsme si určitý náhled na to, jak svět funguje a jakou pozici v něm zastáváme. Tento náhled pro nás může být motorem, ale i brzdou. Pokud nevyneseme na světlo postoje, které určují naše jednání, dopadneme jako slon připoutaný starým řetězem ke kolíku v zemi. Slon se cítí uvězněný, protože se v dětství naučil, že nemá dost síly na to, aby kolík uvolnil. Nakonec se úplně přestane snažit. Celé roky si vrýval do hlavy, že na to nemá, i když dávno vyrostl a zesílil…
Jsme-li přesvědčeni o tom, že se nemůžeme hnout z místa a že nemáme žádnou volbu, často jen naplňujeme představy lidí, kteří kdysi zatloukli do země kůl a připoutali nás k němu. Bylo to v době, kdy jsme byli příliš mladí na to, aby nám došlo, že jednoho dne vyrosteme a budeme se moci osvobodit. Nebo jsme se uvěznili sami, protože nesprávně chápeme své zážitky z minulosti a nedokážeme se na ně podívat z jiného úhlu. Často jsme znehybněni vlastním vnitřním blokem a neuvědomujeme si svou moc a potenciál, ačkoli svoboda, po níž tak zoufale prahneme, je na dosah ruky.
Z knihy Kouzelná čtvrthodinka – Emma Greyová, Audrey Thomasová
str. 37-43
Ukázka z knihy:
