Existuje nějaký skandinávský recept na dobrý, spokojený a šťastný život? Na severu si už delší dobu Evropané začínají kromě poutačů IKEA všímat i tří slov: kromě dánského hygge také švédského lagom a finského sisu. I když lagom a sisu ve skutečnosti znamenají něco dost odlišného, není nic proti ničemu se jimi v životě inspirovat.

FIKA – třešnička na dortu

Švédi patří ke třem největším konzumentům kávy na světě, což úzce souvisí s kulturou fika. Na střední škole jsem strávila nespočetná odpoledne povídáním si s přáteli ve své oblíbené kavárně a moc ráda na to vzpomínám. Nebylo to tak zcela podle lagom – to neustálé dolévání filtrované kávy černé jako tér, která byla zdarma a kterou jsem tehdy denně konzumovala –, v celkovém kontextu ale instituce fika rozhodně přispívá k rovnováze švédské kulinární tradice.

Fika ve stylu lagom

V kultuře, která si jinak velice zakládá na vyvážené stravě a zdravém stravování, je fika takovým malým povyražením. Ve všední den, jako je například středa, bude možná stačit sušenka. Ovšem jinak tradice vyžaduje, abyste se v ničem neomezovali. Na dětském setkání se předtím, než se vytáhnou skořicové rolky, mohou na fika podávat i obložené chlebíčky a ovoce, a typická víkendová fika je celá o dobrotách. Představte si stůl plný koláčů a sušenek, doplněných hezkými šálky na kávu a svíčkami. Ale i když si Švédové umějí dopřát, nepřejídají se. To znamená, že si můžete dát jednu sušenku od každého druhu, ale už ne dva kusy koláče – a nikdy poslední kousek čehokoli. Na to, aby se během fika vyprázdnily všechny talíře, je třeba pozvat dítě nebo cizince – jinak poslední sušenka vždycky zůstane nedotčená.

Fika je pro Švédy to samé, jako hospoda pro Brity nebo aperitiv pro Italy – je to přestávka v tom, co děláte. V naší době, kdy 24 hodin denně přijímáme zprávy ze sociálních sítí a e­maily, nám může fika poskytnout pauzu, během které si odpočineme a spojíme se – sami se sebou, se svými blízkými, s kolegy nebo s knihou. Když si odmyslíte to nekonečné dolévání kávy, bude vám fika ve srovnání s večery plnými vína a oliv zdarma připadat velice lagom.

VĚDĚLI JSTE?

V roce 2012 zkonzu­moval průměrný Švéd 7,32 kg kávy ročně – zatímco prů­měrná spotřeba v Evropské unii je 4,83 kg.

OSLAVA NEPOHODLÍ – základní vlastnost sisu

Na konci června, od Svatojánské noci, kolektivně opouštíme svůj každodenní život a stěhujeme se do přírody. Tři nebo čtyři týdny strávené na chatě (mökki) jsou základem finské představy o ráji na zemi. Mnoho Finů má to štěstí ji vlastnit, jiní se o ni dělí s širší rodinou, nebo si chatu půjčují či pronajímají.

Po dlouhé zimě si tady konečně vydechneme a užijeme si dlouhé hodiny denního světla. Plaveme, rybaříme, jezdíme na loďce… a hlavně se pohybujeme v tak trochu neupraveném stavu – pro muže je běžný tzv. letní plnovous. Chata, ke které můžete dojet autem, nemá tak vysoký status jako ta, ke které se lze dostat pouze ve člunu. Nedostatečná síť silnic naznačuje, že vaše chata stojí na odlehlém ostrově, což znamená, že co se týče dokonalého letního úkrytu, vyhráli jste jackpot. Na jihozápadním pobřeží Finska není dokonce ani nic neobvyklého vlastnit ostrov. Domácí melancholicky mluví o tom, jak je skvělé „vypadnout z toho všeho“ na chatu – většinou na ostrově, nebo i dále na moře.

Po zbytek roku lidé žijí v pohodlných domech (dvojitá skla, dobrá izolace, díky vám). Chata pro ně znamená odklon od pohodlí. Většina chat má krb, který dává teplo a dá se na něm vařit, ale málokdy je v chatě ústřední topení a někdy je i bez elektřiny. Voda z kohoutku je další moderní vymožeností, nad kterou pravověrní chataři vraští čelo. Dřepnout si k jezeru a umýt tam nádobí ve studené vodě je totiž podle nich strašně romantické.

Něco na moderním pohodlí popuzuje finský ideál soběstačného sisu. Naši předkové se stali tak odolnými díky náročnému obdělávání půdy. Uctíváme tento ideál tím, že se na dlouhé týdny uchýlíme na své chaty, sami si sekáme dříví do krbu, nosíme vodu a vůbec bereme život takový, jaký je, a užíváme si dlouho očekávané finské léto.

Z knih: