Do této komplexní příručky zařadila autorka nejen základní teorii tradiční čínské medicíny a doporučení pro přírodní léčení. Zhang Yifang nabízí čtenářům hlubší nahlédnutí do metod a způsobů, jak se uzdravit a zůstat zdravý po celý zbytek života. Najdete zde základní koncepty jako jin-jang, teorie pěti elementů, meridiány a akupunkturní body, pojmy čchi, krve a tělesné konstituce, a to vše srozumitelně vysvětlené, abyste mohli vstoupit do světa tradiční čínské medicíny.
Část první
Obecná teorie a koncepce: Klíč ke kódované zprávě čínské medicíny
Jedno čínské přísloví říká, že člověk je „neoddělitelně spjatý s vesmírem“. To znamená, že klíčem ke zdravému tělu a ke schopnosti neustále se uzdravovat je náležitá adaptace lidského těla na okolní prostředí. Ta nejsilnější spojení mezi námi a vesmírem tvoří jídlo, které jíme, čistá voda, kterou pijeme, čistý vzduch, který dýcháme, sluneční světlo, měsíční svit a další přírodní síly.
V TČM je velmi důležité udržovat si pozitivní duševní rozpoložení, zachovávat zdravý životní styl a stravovat se podle individuální konstituce. Neméně důležitý je však i její holistický přístup. Holistický přístup znamená, že TČM se zaměřuje na organický celek dané osoby, fyziologický i psychologický, od hlavy až k patě, a snaží se uvést jedince do rovnováhy s přírodou a společností. TČM klade důraz na přírodní léčiva (potraviny, byliny atd.), meridiánovou terapii (akupresuru, tuinu, akupunkturu, baňkování, čchi-kung atd.), a předtím než přistoupí k medikamentózní léčbě, věnuje pozornost mysli a duševnímu stavu. Při takovém přístupu se nezaměřujeme jen na symptomy, ale hledáme pravou příčinu nerovnováhy. Jak se říká, „kapka prevence má cenu lahve léku“, tedy chorobám je lepší předcházet než je léčit. A právě preventivní stránka TČM je lákavou vstupní branou pro každého, kdo by chtěl čínskou medicínu studovat a používat. Nejjednodušší způsob, jak začít, je terapie jídlem a akupresura. V Číně se tradičně k prevenci chorob a posílení zdraví používají byliny, potraviny a cvičení.
Preventivní péče o zdraví má tři aspekty. První znamená udržovat se ve zdravé kondici a mít se rád. Důležité je, aby svoboda těla, mysli, emocí a ducha plynule proudila. Druhým aspektem je zpomalit proces fyzického a psychického stárnutí a usilovat o delší a zdravější život. Třetí aspekt počítá s možnými projevy genetické zátěže. Preventivní péče o zdraví tedy může zmírnit nebo zpomalit nástup případných dědičných chorob.
Kapitola první
Koncept TČM
Tradiční čínská medicína má pět tisíc let dlouhou historii. Za ta staletí se teorie a techniky TČM na základě lidských zkušeností upevnily. Počátky tradiční čínské medicíny se pojí s čínskou etnickou skupinou Chanů (v Číně je 56 etnických skupin, Chanové tvoří asi 92 % celkové populace v zemi). Má kompletní teoretický systém, do něhož patří různé formy fytoterapie, akupunktura, moxování, tuina (masáž), čchi-kung (cvičení) a terapie jídlem. V Číně je široce rozšířená a dostává se jí i celosvětového uznání. Jedná se o komplexní léčebný systém, jenž zkoumá fyziologii a patologii člověka, diagnostiku nemocí, prevenci a léčbu a rovněž péči o zdraví a rehabilitaci.
Jednou z hlavních zásad TČM je, že životní energie v těle (čchi) koluje v drahách, kterým se říká „meridiány“ a jež jsou skrze spojnice propojeny s tělesnými orgány a funkcemi. Koncept těla a jeho funkcí, s důrazem na dynamické procesy, které ovlivňují hmotnou strukturu, se v lecčems podobá antické humorální teorii temperamentu podle tělních tekutin.
Charakteristické rysy TČM
Systém TČM má tyto tři základní charakteristické rysy:
• Je to holistický koncept založený na jedinečnosti každého jedince a zaměřený na pět orgánových systémů spojených meridiány. Věnuje pozornost spíše člověku než chorobě.
• Plány prevence a léčby vycházejí z konstitučních typů a rozpoznaných chorobných syndromů.
• Existuje vzájemná souvislost mezi člověkem a přírodou. Příroda znamená změny ročních období, zeměpisné rozdíly a variace kulturních a sociálních prostředí. Naše tělo je systém, ve kterém spolu souvisejí a vzájemně komunikují nitro a vnějšek, srdce a duše.
Podívejme se například na druhý zmiňovaný charakteristický rys. Jak definujeme „konstituci“? V každodenní praxi dělíme tělesné typy na chladné, horké, vlhké a suché. Syndromy rozlišujeme tak, že klinické údaje o symptomech získané pomocí pěti diagnostických metod (a sice pozorováním, nasloucháním, vyšetřením čichem, dotazováním a pohmatem) shrneme, zanalyzujeme a zařadíme do příslušného typu syndromu.
Syndrom neboli „vzorec choroby“ se čínsky řekne zheng a znamená souhrn patologických změn choroby v určité fázi jejího vývoje včetně lokalizace, příčiny a povahy nemoci a také aktuálního vztahu mezi patogenními činiteli (xie) a zdravou čchi (zheng). Podle typu syndromu se určí strategie a následně metody léčby, vhodné byliny či akupunkturní body nebo procedury tuina. Lékař TČM vám sdělí, jak často a jak dlouho je třeba dodržovat předepsanou léčbu, a doporučí vám jako prevenci určité změny v jídelníčku a životním stylu.
Ukážeme si to na příkladu chřipky. Moderní vakcíny proti chřipce jsou pro každého stejné. Základní léčba je také u všech velmi podobná. Budeme‑li léčit chřipku tradiční čínskou medicínou, bude lékař TČM rozlišovat tři až čtyři klinické typy, a podle těchto typů zvolí metodu léčení. Je to z toho důvodu, že různá lidská těla se stejným virem budou vykazovat různé klinické syndromy. Proto budou následovat různé metody léčby a individualizovaná dieta a tělesná cvičení.
Když v roce 1956 propukla epidemie encefalitidy typu B, léčil Pu Fuzhou metodami TČM sto šedesát sedm pacientů a žádný případ neskončil smrtí. Všem těmto pacientům bylo předepsáno devadesát osm čínských léčiv. V průměru to byl jeden předpis na necelé dvě osoby. Vidíme tedy, jak TČM léčí stejnou nemoc různými prostředky. V západní medicíně vám ostatně lékař přesně upraví na míru podávání léku v předepsaném čase, množství a v případné kombinaci s dalšími léky apod. Lékaři TČM se nejprve snaží získat informace o vaší chorobě skrze západní medicínu a poté sledují vaše syndromy, v nichž se odrážejí příčiny choroby a reakce vašeho těla.
Výhody TČM
Zdravotní stav můžeme rozdělit na: pěstování zdraví, klinické symptomy, nemoc, závažnou nemoc a operaci. Pro první tři položky nám TČM nabízí mnoho metod a nástrojů ke zlepšení a obnově zdraví, díky nimž se poslední dva jmenované stavy dají moderní medicínou a novými technologiemi řešit snáz. Moderní medicína a TČM používají různé metody a zkoumají lidské tělo z různých úhlů. Každá má své výhody.
TČM, zejména pak akupunktuře, se daří po celém světě, dokonce se stává součástí systému zdravotnictví i v jiných zemích než jen v Číně. Ve Spojených státech jsou velmi populární tzv. „suché jehly“, což je jiná aplikace akupunktury. V mnoha zemích po celém světě se na úlevu od bolesti a stresu cvičí tai-či a Osm kusů brokátu. TČM má hluboký vliv na schopnost člověka udržovat si zdraví a výrazně přispívá k zotavování po nemoci. V porovnání s moderní medicínou, která ke zkoumání funkcí v lidském těle a posuzování zdravotního stavu používá anatomické a experimentální metody, studuje TČM lidské tělo více makroskopicky a bere v úvahu i přirozené prostředí, v jakém se tělo nachází, přičemž zdůrazňuje „svatou“ trojici: nebe, země, člověk. Lidský systém představuje jakýsi malý vesmír a k tomu, abychom navedli lidské myšlení na cestu ke zdraví a rovnováze mezi dynamickým a statickým, lze použít mnohé zákony pohybu ve vesmíru.
Čínská civilizace existuje už pět tisíc let. Čínská filosofie, léčitelství a písemné záznamy o čínské medicíně jsou staré asi tři tisíce let. Zkušenosti se zdravotní péčí a léčbou nemocí získané v raných obdobích mají stále široké využití i v dnešní době a některé zkušenosti jsou klinicky opakovatelné. Jsou reprodukovatelné a využitelné i pro jiné obory. TČM je společné dědictví lidstva a postupně se šíří do všech koutů světa. Podle oficiálních statistik se v roce 2018 používala akupunktura a fytoterapie ve sto osmdesáti třech zemích a regionech po celém světě, což plně dokazuje, že univerzální prospěšnost TČM pro lidstvo se neomezuje jen na Číňany a čínskou kulturu.
U chronických nemocí, jako jsou rakovina, atrofická gastritida, ekzém, alergie, hormonální nerovnováha u žen, úzkostné poruchy či ulcerózní kolitida, jejichž příčiny a patologické mechanismy moderní medicína vysvětlit neumí, nabízí TČM různé perspektivy a vysvětlení včetně efektivních řešení šitých na míru každému pacientovi osobně.
…
Kapitola druhá
Teorie jin a jang
Doktor Gan Zuwang, veliký mistr tradiční čínské medicíny a jeden z mých učitelů, se dožil věku 103 let. Když měl stručně vyjádřit tajemství, jak si udržet mladickou mysl a dožít se vysokého věku ve zdraví, používal tato čtyři slova: gui yu hou xing, což znamená „méně toužit jako želva a být hbitý jako opice“. Želva je „pomalá v touze“, vyhýbá se konfliktům a snaží se druhým co nejméně škodit. Nejedná impulzivně, dělá ústupky a přemáhá neústupnost poddajností. Opice je „hbitá v myšlení“, reaguje na podněty okamžitě a je velmi aktivní a vždy plná energie.
Některé želví a opičí zvyky stojí za to odpozorovat a napodobovat. Želva, jak známo, se dožívá vysokého věku. Slova gui yu (méně toužit jako želva) nám říkají, že v cestě za zdravým tělem a dlouhověkostí je nezbytné utlumit touhu a setrvávat v klidném duševním rozpoložení. Podobně jako když na farmě člověk na podzim sklízí a v zimě „hibernuje“. To vše je statická část člověka, to, čemu se říká jin.
Opice jsou chytré, nezbedné a zábavné a mají mnohem vyvinutější mozek. Opičí král Sun Wu‑kchung ze slavného Vyprávění o putování na západ byl od narození inteligentní, čilý a věrný a stal se v čínské kultuře prototypem důvtipu a statečnosti, hrdinou ztělesňujícím pohostinnost, čestnost, otevřenost a hledání svobody a soucitu. „Myslet hbitě jako opice“ vyjadřuje otevřenost myšlení a neustálý pohyb těla, díky nimž mohou být tělo a duše plné vitality. Obojí je dynamické a cirkuluje a říkáme tomu jang. A právě vyrovnaný a harmonický stav jin a jang nám zajistí vyšší úroveň zdraví.
Původ a principy jin a jang
Jádrem tradiční čínské medicíny je starodávný filosofický koncept jin a jang. Jin a jang jsou dva fundamentální principy neboli síly ve vesmíru, které jsou v neustálé opozici a vzájemně se doplňují. Všechny věci a jevy v přirozeném světě obsahují dvě protichůdné složky – jin a jang. Jako příklady můžeme uvést nebe a zemi, horko a chlad nebo aktivitu a nehybnost.
Na tomto místě bychom se měli na chvíli zastavit a prozkoumat základní koncepce jin a jang důkladněji. Jin a jang zpočátku popisovaly fyzikální, tj. zeměpisné umístění ve vztahu ke slunci. Místa vystavená slunci jsou jang a místa bez slunce jsou jin. Například jižní svahy hor jsou jangové, zatímco ty severní jsou jinové. Takto staří Číňané v každodenním životě a práci dospěli k poznání, že na všechny aspekty přirozeného světa můžeme pohlížet jako na duální. Například den a noc, jas a matnost, pohyb a klid, nahoru a dolů, to vše vyjadřuje dichotomii jin-jang.
Pojmy jin a jang vyjadřujeme tyto duální a protikladné kvality. V šesté kapitole Knihy prostých otázek se píše, že „symboly jin a jang jsou voda a oheň“. Čili základní rysy jin a jang si můžeme lépe zapamatovat tak, že je srovnáme s vodou a ohněm nebo s věcmi, jež ztělesňují přímo opačné charakteristiky, jako jsou třeba slunce a měsíc. Obsah teorie jin a jang můžeme stručně popsat jako opozici, vzájemnou závislost, poměrné dorůstání a ubývání a transformaci.
1. Opozice a vzájemná závislost mezi jin a jang
Opozicí jin a jang se myslí, že všechny věci a jevy v přirozeném světě obsahují dvě protikladné složky: nebesa a země, venku a uvnitř, pohyb a stabilita a tak dále. Podle teorie jin a jang se nebe považuje za jang, zatímco země je jin; venku je jang a uvnitř je jin; pohyb je jang, zatímco stabilita, klid je jin. Jin a jang jsou nejen protikladné, ale také tvoří jeden součást druhého. Jeden bez druhého nemohou existovat. Například bez „venku“ by nebylo žádného „uvnitř“ a naopak. Jedná se o vztah vzájemné závislosti a provázanosti. TČM tvrdí, že „funkční pohyb“ patří k jang a „vyživující substance“ k jin, a jedno nemůže existovat bez druhého.
2. Přibývání a ubývání jin a jang a přeměna jednoho v druhé
Jin a jang nestagnují, nýbrž existují v dynamickém stavu. Když jin ubývá, jang přibývá a naopak. Této dynamické proměně se také tak říká – přibývání a ubývání jin a jang. Jako příklad si můžeme vzít změny počasí podle ročních období v přirozeném světě. Otepluje se, když zima ustupuje jaru, a je horko, když jaro ustupuje létu. Během této doby jin ubývá a jang přibývá. Jakmile však léto nahradí podzim, ochladí se a s příchodem zimy je zima. V této době ubývá jang a přibývá jin.„Přeměna“ znamená, že se za určitých podmínek jin a jang vzájemně přeměňují jedno v druhé. Například v průběhu nějaké choroby může mít pacient vysokou horečku, zrudne mu obličej a má překotný a silný puls, může také pociťovat podrážděnost a neklid, což indikuje silný jang. Pak může poměrně náhle vykazovat jinové charakteristiky, kdy je malátný, má nízkou teplotu, bledý obličej a slabý puls. To je příklad přeměny jang na jin.
Jak nás jin a jang pozitivně ovlivňují
• Čím lépe budete znát sebe a potraviny, tím lépe budete jíst.
• Mějte na paměti pravidlo zlatého středu (mezi dvěma extrémy) a dbejte na rovnováhu těla a duše (tělesných a duševních funkcí).
• Zvolte si vhodné metody a životní styl pro prevenci chorob, zpomalení stárnutí a dlouhověkost.
Teorie jin-jang – dosáhnout rovnováhy:
Harmonie mezi klidem a činností
V teorii jin-jang je klíčový koncept protikladů. Pro prevenci a zdraví je potřeba, aby jin byla v rovnováze s jang, to znamená, že činnost musí být v rovnováze s klidem. K budování jinové energie potřebujeme mít dobu klidu, přičemž její délka či četnost se u každého jedince liší v závislosti na osobnosti. Jinovou energii lze například načerpat tak, že strávíme nějaký čas o samotě, dopřejeme si dostatečný spánek a tělesný i mentální odpočinek nebo si navodíme klid meditací, masáží, dechovými technikami či akupunkturou. Klid by měli vyhledávat především ti, kdo mají náročné zaměstnání, tráví hodně času komunikací s lidmi anebo jsou v neustálém pohybu.
Budování jangové energie si žádá akci. Konkrétní typ akce závisí na tělesné konstituci, povaze a věkové skupině. Můžeme být fyzicky aktivní, sportovat, cvičit, plavat, tančit nebo provozovat bojová umění, jako je tai-či. Na větší akci by se měli zaměřit zejména lidé se sedavým zaměstnáním, kteří mají přes den jen málo kontaktu s druhými lidmi.
Kontrola dechu může ovlivnit celkovou energii a to, jak ledviny spolupracují s plícemi, pomáhá celému systému k lepší koordinaci. Vědomé dýchání je v dnešním uspěchaném světě mocný nástroj ke zmírnění stresu a pro boj s nemocí. Nádechy a výdechy zajišťují proudění energie do těla a ven z těla. Pokud vědomě dýcháme a zavádíme energii hluboko do těla, udržujeme si vysoké hladiny energie. Někdy se v okamžicích klidu dokonce můžeme dostat do stavu plynutí (tzv. flow) a k oblasti podvědomí. Je zcela zásadní, abychom jak akci fyzického těla, tak klid mysli v sobě integrovali. Jejich kombinací dosáhneme lepší kvality a větší délky života.
Ukázka z knihy:
