Práce se dotýká všech rovin lidského bytí a přesahuje tak povrchní činnost na viditelné rovině. Vždy také obsahuje duchovní rozměr. Naše vnější působení účinkuje zpětně na naše pocity a naši duši. Má velký význam, zda svou práci zažíváme jako smysluplnou, či zda jsme vnitřně lhostejní nebo dokonce pokládáme své jednání za nemorální a odmítáme ho.

Předmluva

Mladí lidé, kteří stojí na začátku své kariéry, se strachují kvůli budoucí práci. Bojí se toho, co je čeká a jestli jsou na to připravení. Ti, kdo už pracují delší dobu, pociťují, jak jsou pod stále větším tlakem a jak se atmosféra v mnoha firmách ochlazuje a je čím dál nepřátelštější. Přemýšlejí, jak mají v takovém prostředí zůstat dobrosrdeční. Jak můžeme v zaměstnání zůstat lidmi a zároveň uspět v dnešním pracovním světě? A jak máme jako křesťané vnímat práci? Existuje křesťanská pracovní morálka, nebo se musíme podřídit pravidlům světa práce?

Pro mnoho lidí se práce stává břemenem. Obávají se, že je přestane bavit a že se zhroutí pod tíhou nároků. I konkrétní problémy mohou člověku přitížit. Třeba když neví, jak si poradit s problematickými kolegy nebo jak vyjít s náročným šéfem. Pavel ve druhém listu Tesalonickým připomíná křesťanům:

(…) aby žili řádně (…)

2. Tesalonickým 3,12

V dnešní době může málokdo tvrdit, že máme klid na řádnou práci. Často se snižuje počet zaměstnanců, kteří však musejí zvládat stejný objem práce jako předtím. Tlak narůstá, lidé jsou přetížení. To se projevuje na vzrůstající nemocnosti a na syndromu vyhoření, kterým v současné době trpí hodně jedinců.

Svatý Benedikt převedl Pavlovu pracovní morálku do života mnichů. Vyzval je k tomu, aby se živili prací. Stojí to úsilí a námahu, ale od celeráře, který má na starosti hospodářskou správu kláštera, vyžaduje: Má dbát na svou vlastní duši a konat svěřený úkol v klidu (Řehole Benediktova 31,8 a 17). Benedikt zde mluvil o aequo animo: Celerář má být vnitřně vyrovnaný a vykonávat svou práci s duševní rovnováhou, vnitřním klidem a vnitřním mírem. Vnitřního míru dosáhne tak, že si moudře zorganizuje práci, aby se nepřetížil. Zároveň se však musí věnovat duchovnímu rozvoji, aby s duševní rovnováhou zvládl námahu spojenou s vedením kláštera. Mnohým lidem, kteří naříkají kvůli pracovním požadavkům, připadají Benediktovy myšlenky z doby před 1500 lety cizí a těžko pochopitelné. Jak mohou najít klid, když se musejí pořád potýkat s očekáváním ve firmě, rodině, v církevním společenství?

Benedikt viděl ve spojení modlitby a práce účel duchovního života. Heslem benediktinů je ora et labora. Nejde jen o vnější spojení a rovnováhu mezi modlitbou a prací. Jde hlavně o vnitřní spojení. Když se nám podaří propojit modlitbu s prací, můžeme i v dnešní době pracovat s vnitřním klidem. Jenže současné požadavky benediktinské „ora et labora“ moc nepodporují. Proto v této knize nejde jen o osobní předpoklady, jak se dá skloubit modlitba s prací. Záleží i na strukturálních hlediscích, která takové propojení umožní. Když na nás neustále tlačí vedení, když máme zvládat víc věcí a nevidíme ve své práci smysl, není snadné najít vnitřní klid. Proto se musí i firmy snažit, aby na pracovišti podpořily odpovídající atmosféru. Má v ní převládat důvěra. V takových podmínkách lidé pracují nejen rádi, ale i hodně. Navíc nemají pocit, že by na ně někdo naléhal nebo je kontroloval.

Benediktinské „ora et labora“ formovalo křesťanskou pracovní morálku ve středověku. I v dnešní době bychom se z ní mohli něco naučit. Samozřejmě máme jiné podmínky než za časů svatého Benedikta. Ale i dnes je důležité sladit modlitbu a práci, vnější a vnitřní život, pohyb a klid, život a povolání. Mluví se totiž o rovnováze mezi prací a životem. Benedikt tvrdil, že modlitba je pramenem, ze kterého vyvěrá práce. A naopak práce je zkouškou, jestli je naše modlitba opravdová, zda se díky ní skutečně osvobodíme od ega, abychom se mohli oddat Bohu a práci. Ale co znamená modlitba pro moderního člověka, který není zbožný? Modlitba v širším smyslu znamená: mít čas se zastavit, abych mohl přerušit práci, najít vnitřní klid a spojit se sám se sebou. Skvělý způsob, jak toho dosáhnout, představují rituály. Rituály jsou drobné a opakované činnosti, které se mohou stát zvykem. Rituály představují cvičení. Například já ráno provádím následující cvičení: Postavím se, pozvednu ruce k požehnání a nechám ho proudit k lidem, se kterými a pro které budu toho dne pracovat. Zvykl jsem si, že se před každým rozhovorem na chvíli zastavím a poprosím Boha, aby setkání požehnal. Existují osobní, ale také společné rituály a zvyky, které utvářejí firemní kulturu. Třeba zvyk, kdy zaměstnanci společně slaví něčí narozeniny. Další formou rituálu jsou způsoby, jakými se vítáme nebo jak začínáme a ukončujeme práci.

Průzkumy podnikové ekonomiky ukazují, že spojení „ora et labora“ má smysl i ve světské sféře. Firmy, které pěstují rituály, jsou ekonomicky úspěšnější. Vypadá to jako paradox, protože rituály vyžadují čas. Když například oslavujeme kolegovy narozeniny a při té příležitosti si společně vypijeme kávu, popřejeme mu a oceníme jeho práci, stojí nás to čas. Ale díky rituálům můžeme vyjádřit pocity, které jinak nedáváme najevo. Když prostřednictvím rituálu vyjádříme emoce, stanou se zdrojem energie. Emoce přimějí spolupracovníky, aby pracovali naplno a rádi. Rituály také utvářejí firemní identitu a lidé vycítí, že jde o něco víc než jen o efektivitu. Rituály tvoří posvátný čas. A když si ho zaměstnanci dopřejí, promění se tím i zbytek práce. Chrání nás před tím, aby nás pohltil čas (chronos), a darují nám příjemně strávené chvíle (kairos). Rituály přerušují práci a poskytnou uprostřed dne prostor smyslu, transcendenci, lásce a pozornosti. To je mnohem silnější motivace než nátlak nebo nahánění strachu, které někdy vedení firmy používá v mylné představě, že právě to zaměstnance pobídne k vyšším výkonům.

Musíme vždy utáhnout oba šrouby: šroub vnější organizace práce a vytváření zdravého pracovního prostředí a šroub osobní spirituality. I když vnější vztahy nejsou ideální, můžeme se v modlitbě uchýlit k vnitřnímu klidu. Tento stav nám nebrání v práci, ale naopak umožňuje zachovat klid i uprostřed hlučného a hektického prostředí. Když vykonáváme práci vycházející ze spirituálního zdroje energie, stane se taková činnost požehnáním nejen pro nás, ale také pro lidi, pro které pracujeme.

Obrazy z biblických příběhů se nám snaží otevřít oči, abychom na práci, která nás čeká nebo ve které zrovna vězíme, nenahlíželi pesimisticky, ale s nadějí. Bible nás nechce přimět k tomu, abychom se na práci dívali skrz růžové brýle, ale abychom ji vnímali realisticky. I realistický pohled však obsahuje naději. Umožňuje nám objevit v dané situaci způsoby, jak můžeme svou práci zvládnout, aby nám i světu přinesla požehnání. Dvacet pět biblických obrazů nás má chránit před tím, abychom se nenechali prací ubíjet. Poukazují na vnitřní zdroje, ze kterých můžeme čerpat, aby nás každodenní námaha nevyčerpávala. Proto je benediktinské „ora et labora“ tak důležité. Jde o to uchopit spiritualitu jako důležitý zdroj naší práce. Modlitba nám pomáhá naplno se věnovat práci, aniž by nás ubíjela. Spojuje nás totiž s vnitřním pramenem Ducha svatého, který nikdy nevyschne. Když pracujeme z tohoto zdroje, naše práce se promění. Už není jen břemenem nebo povinností, stane se také vyjádřením naší spirituality, lásky a oddanosti.

Obrazy jsou tady proto, abychom nad nimi meditovali a přijali je. Milí čtenáři a milé čtenářky, tato kniha vás zve k tomu, abyste je prozkoumali a potom pohlédli na svou práci. Když propojíte konkrétní situaci s biblickým obrazem, objevíte nové způsoby, jak řešit problémy, a dokážete ve své práci najít smysl. Biblické obrazy nám mají vnést do života světlo. Jsou něčím víc než jen zkušenostmi z minulosti. Otevírají nám okno, abychom mohli spatřit skutečnost. Lidé se dnes příliš často dívají na svůj život skrz temné a zakalené okenní tabulky. Bible je chce vyčistit, aby jimi mohlo proniknout světlo a abychom se v jejím světle naučili posoudit situaci v práci novým způsobem.

K obrazům z Bible jsem přidal citace z Řehole Benediktovy a vyložil je tak, aby nám v dnešní době ukázaly schůdnou cestu, jak můžeme spojit modlitbu s prací. Řehole Benediktova je stejně jako Bible psána jazykem, který nám občas připadá nesrozumitelný. Proto Bible i Řehole potřebují výklad. Ale když se na ta stará slova podíváme ve světle našich dnešních zkušeností, objevíme v nich nesmírnou moudrost. A tato moudrost nám může pomoci vidět práci novýma očima a přistupovat k ní tak, aby nás neubíjela, ale vyzývala k osobnímu i duchovnímu rozvoji.

Proto vám, milí čtenáři a milé čtenářky, přeji, abyste se nechali biblickými obrazy a texty z Řehole Benediktovy pobídnout, že svou práci pochopíte novým a hlubším způsobem a najdete jiné cesty, jak si s tím poradit. A také vám přeji, aby vaše práce byla požehnaná Bohem a přinesla požehnání nejen vám, ale i lidem, se kterými a pro které pracujete.

Anselm Grün

Ukázka z knihy: